Kostel svatého Vavřince
Dominanta Vysokého Mýta - kostel sv. Vavřince byl založen pravděpodobně spolu s městem ve 2. polovině 13. století. Během 1. poloviny 14. stol byl nepochybně již dostavěn, o čemž vypovídá i první dochovaná zmínka z roku 1349. V letech 1461 a 1774  při velkých požárech města vyhořel ; roku 1787 město místo zničeného oltářního obrazu sv. Vavřince zakoupilo ze zrušeného kláštera v Sedlci obraz nový, a sice Nanebevzetí Panny Marie od Petra Brandla z roku 1728.  Tento největší Brandlův obraz v českých zemích (703 x 296 cm) je v kostele umístěn dodnes. Na sklonku 19. století byl kostel v novoromantickém duchu regotizován. Unikátem evropského významu je pak bezesporu vnitřní fresková secesní výzdoba, pokrývající všechny stěny i strop. Jejím autorem je proslulý secesní malíř a interiérový architekt Karel Vítězslav Mašek. V kostele se nachází i pozoruhodná cínová křtitelnice z r. 1499.



Zvonice
Byla vystavěna ze zbytků zdiva zrušených klášterů v letech 1583 - 85 pro příliš těžké zvony poničeného chrámu svatého Vavřince. Po rekonstrukci chrámu na sklonku 19. století se zvony vrátily zpět do chrámové věže a zvonice byla bez využití. V letech 1958 - 89 byla upravena do čtyř podlaží a proměněna ve stálou expozici sbírek Městské galerie. Pro tento účel se však hodila velmi málo. Od roku 2000 slouží pouze k sezónním výstavám Městské galerie.






Kostel Nejsvětější Trojice
Byl postaven v roce 1543 mistrem Blažejem z Litomyšle na bývalé kněžské zahradě jako hřbitovní kostel. Hřbitov se v jeho okolí nacházel až do počátku 20. století. Stavba nemá věž, ale poměrně unikátní renesanční štít od pardubického sochaře Vlčka. Sám kostel dnes svým majitelem, kterým je římskokatolická církev, není využíván; otevřen bývá pouze dvakrát ročně: na Den otevřených památek a na Štědrý den, kdy se před ním koná živý betlém. 





Hradby
Na příkaz Přemysla Otakara II. kolem roku 1265 se začalo město opevňovat hradbami. Hradby byly téměř 20 loktů vysoké, 2 lokty široké. Ke třem branám vedl zdvihací most a nad každou branou se zdvihaly dvě věže a tři menší na konci předměstí. Téměř celý tento obranný systém přežil díky vysokomýtským obrozencům poměrně unikátně zachován; původní hradby obkružují zhruba polovinu historického jádra. Do části hradeb na bývalém choceňském parkánu (v dnešních Jungmannových sadech) jsou od obrozenských
dob vsazovány pamětní tabule připomínající významné události života města.


Náměstí Přemysla Otakara II.
Výjimečnost čtvercového náměstí, které se řadí k největším v Čechách, spočívá nejen v jeho rozloze (2 ha, rozměry stran: 153, 147, 134 a 127 m), ale i v systému ulic v rozích a ve středu jeho stran. Uprostřed stojí morový sloup. Náměstí patří k významným pozůstatkům gotické architektury v Čechách. Poslední rekonstrukce proběhla v letech 1996 - 1997. Půdorys náměstí se stal i východiskem pro moderní logotyp města (natočený zelený čtverec se čtyřmi menšími čtverci v rozích).


Morový sloup
Pískovcové sousoší, vysoké přes 14 metrů, stojí uprostřed náměstí Přemysla Otakara II. Bylo postaveno na památku Rastadského míru z roku 1714 a současně jako projev díků Panně Marii za pominutí moru z roku 1715. V rozích stojí sochy sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého, sv. Vavřince a sv. Floriána. Uprostřed na vrcholu sloupu stojí socha Neposkvrněné Panny Marie s aureolou kolem hlavy.




Budova staré radnice
Byla postavena ve 30. letech 15. století. Od roku 1615 bylo v zadní části vězení, v polovině 19. století pak vznikla v zadním traktu parcely stavba vězení nového. Ve sklepních prostorách bývaly uloženy obecní peníze, originály městských privilegií, korouhev, pečetě a zbroj. V této budově tzv. „nového rathúzu" vydal 21. srpna 1468 král Jiří z Poděbrad svůj Dekret Kutnohorský. V roce 1848 se radnice přestěhovala do tzv. Panského domu o několik domů vedle, aby uvolnila prostor okresnímu soudu. (Z té doby pochází rakouská orlice v průčelí, jedna z mála zachovaných v Čechách). Okresní soud tu působil až do zrušení okresu v roce 1959. Poté v budově krátce sídlila knihovna i projekční firma, od konce 80. let je budova prázdná. Město počítá v nejbližší době s její rekonstrukcí.

Okresní dům 
Sídlo bývalého vysokomýtského okresu bylo vystavěno roku 1902 na náměstí Přemysla Otakara II. Slavnostní sál (dnes Výstavní síň Jana Jušky) sloužil jednak jako sál pro zasedání okresního zastupitelstva a jednak jako výstavní prostor. Je neorenesančně dekorován a vyzdoben secesními nástěnnými malbami Jana Doubka. Na pěti jeho lunetách jsou zachyceny výjevy z minulosti Vysokomýtského okresu. Dnes slouží jako komorní výstavní prostor Městské galerie.

 

Regionální­ muzeum
Počátky vysokomýtského městského muzea, jednoho nejstarších v Čechách, sahají do roku 1871. V roce 1912 se muzeum přestěhovalo do domu vysokomýtského rodáka, národního buditele A. V. Šembery v Šemberově ulici, kde sídlí dodnes. Od začátku roku 2003 je muzeum zřizováno Pardubickým krajem a působí jako regionální. Jeho specializací jsou technické památky, mj. i automobilový design, zastoupený vysokomýtskou tradicí karosáře Josefa Sodomky.

Choceňská věž (Karaska)
Svůj původní kamenný korpus ze 13. století si zachovala až do dnešní doby, jen původní užší báň byla v barokní době nahrazena typickou širokou bání. Vyhořela v roce 1569, 1700 a 1844. Roku 1614 zde byla zvonice, vězení a do roku 1700 tu měl byt i hlásný. Původně, ještě v první polovině 19. století, u ní stávala brána (tzv. Choceňská) a ještě jedna, nižší věž (podobně, jak se to zachovalo dodnes u Pražské brány); menší boční věž i s bránou byla však roku 1844 zbourána, zůstala pouze Karaska.





Pražská brána
Pražská (dříve Vraclavská) brána s Pražskou věží  je nejzachovalejší částí bývalého opevnění ze 13. stol. Vyhořela sice při velkých požárech města v letech 1461, 1700, 1774 a 1816, ale její gotické dispozice zůstaly nedotčeny dodnes. Až do roku 1816 zde bydlel hlásný pro Pražské předměstí.  Novogotická rekonstrukce v letech 1882 - 1883 byla provedena podle plánů architekta Františka Schmoranze.  V horní části rekonstruované stavby sídlilo poté první vysokomýtské muzeum. Dnes je Pražská věž ve správě Regionálního muzea a je využívána k časovým výstavám i jako místo vynikajícího výhledu na historické centrum města a do širokého okolí.





Litomyšlská brána
Tato brána, pravděpodobně nejfotogeničtější symbol města, má, podobně jako brána Pražská, dvě věže. Ty jsou však na rozdíl od Pražské brány výsledkem úsilí vysokomýtských obrozenců, zejména A. V. Šembery, o zachování těchto částí opevnění. Na počátku 19. století po četných požárech nezbylo z obou věží mnoho, a tak byly novogoticky dostavěny. Na počátku 20. století bránu na objednávku města vyzdobil Mikoláš Aleš: na předměstské straně brány vytvořil fresku sv. Jiří bojujícího s drakem (foto), heraldický symbol Vysokého Mýta.




Klášterská bašta
Jedná se o hradební baštu, pocházející z 2. pol. 13. st., byla restaurována v r. 1862. Pod ní jsou patrné zbytky hradeb. Byla dvoupatrová, ve druhém patře byly tři střílny.










Vodárenská bašta
Hradební bašta v severozápadním rohu bývalých městských hradeb. Pochází z 2. pol. 13. st., r. 1700 u ní byla prolomena hradba, od r. 1768 sloužila jako vodárna. Několikrát vyhořela. Do r. 1898 sloužila jako restaurace. Několikrát byla přestavěna, měla velmi silné zdivo (1,5 m), čtvercová podstava o hraně 8 m.


Husův sbor
Moderní chrámová architektura z r. 1937 navazující svým výrazem na českou architekturu 20. let. V průčelí předstupuje před štítem plochá věžovitá část zakončená kalichem s dvojitým křížem.