Konec dobrý, všechno dobré, aneb vítězný návrat staré gardy ze Slavonic

Konec dobrý, všechno dobré, aneb vítězný návrat staré gardy ze Slavonic

Ostrý start po covidu, další turnaj basketbalové staré gardy z Vysokého Mýta na sebe nenechal dlouho čekat. Několik týdnů rychle uběhlo a už ji čekala cesta do krásného koutu Čech blízko rakouských hranic na okraji území, kterému se říká česká Kanada. Zde jsme nikdy nehráli, takže byla velká očekávání a žádné představy o tom, co nás zde bude čekat.

Také pro tento turnaj a snad i ty další jsme získali výraznou posilu, Jendu Kypra z Jičína, který nám pomáhal už v září, v Košicích. Nechal si naše dresy, k Vysokému Mýtu má dlouholetý vztah nejenom sportovní, takže ho tímto vítám do našich řad. Dalších šest hráčů ze zdravého jádra, s ním tým dotvořilo. Naše další mise začala brzy ráno v sobotu 26. listopadu. Po klidné cestě na jih jsme dorazili na místo klání.

Turnaje se zúčastnily všechny pozvané týmy, konkrétně ze Slavonic, Bratislavy, Nové Bystřice, Rosic, brněnských Kohoutů a Vysokého Mýta. Pořádající rozdělili účastníky do dvou skupin. My jsme byli nalosováni do skupiny B s týmy z Bratislavy a Rosic.

Vysokomýtské družstvo ve skupině postupně těsně zvítězilo 23:18 nad nebezpečným a kvalitním týmem Rosic a v druhém zápase se před naším basketbalovým uměním sklonilo družstvo z Bratislavy a to v poměru 36:17. Skupinu jsme díky tomu vyhráli a čekali, koho vyzveme v souboji o vítěze turnaje. Bohužel se v této fázi zranil jeden z rozehrávačů David Ropek. Dále jsme museli pokračovat už jen v šesti a David se ujal do konce turnaje funkce trenéra.

Druhou skupinu A vytvořily týmy pořádajících Slavonic, brněnských Kohoutů a reprezentanti Nové Bystřice. Vítězný tým Nové Bystřice se stal naším finálovým vyzyvatelem.

Po kvalifikačních skupinách následovala finálová fáze, tři zápasy o umístění, které gradovaly směrem k zápasu o celkového vítěze slavonického turnaje.

Náš přístupu ve všech třech utkáních byl chválihodný a výkon gradoval s tím, jak se blížil konec turnaje. Byl příkladný, bojovný a neustále soustředěný. Díky rozkládání sil rovnou měrou na všechny hráče bylo odměnou opět, poměrně jasné turnajové vítězství.

Závěrem už jen konstatování vždy příjemného faktu, že se nikomu nic nestalo. Všichni odešli z palubovky po svých a rozjeli se do svých domovů zdraví a určitě i spokojení.

Takže za výše uvedené patří velké poděkování nejenom hráčům zúčastněných družstev, ale i velice kvalitním rozhodčím. Totéž platí hlavně pro tým pořadatelů okolo Jiřího Vláčila, kteří se postarali o bezproblémový průběh turnaje. 

Jan Houžvička, za tým BSGVM 1897

Více informací naleznete v tiskové zprávě.

Foto archiv BSGVM 1897