Ve Vysokém Mýtě přibyly poslední kameny zmizelých

Ve Vysokém Mýtě přibyly poslední kameny zmizelých

Videoreportáž / Devět mosazných kamenů připomíná Blanku Reichovou, Augustinu Kantorovou, Bohumila Weinera, Roberta a Marii Mändlovy, Pavlu Weberovou a Karla, Hedviku a Žofii Chobotské, kteří byli za druhé světové války deportováni z Vysokého Mýta. Právě jejich památce bylo 30. září věnováno pietní setkání.

Pokládání kamenů zmizelých má ve městě už několikaletou tradici. Vše začalo připomínkou dvou studentů vysokomýtského gymnázia popravených v Německu. Později se projekt rozšířil také na židovské obyvatele města.

„V letošním roce se uzavírá příběh kladení kamenů zmizelých ve Vysokém Mýtě a čekalo nás posledních devět kamenů zmizelých pro deportované židovské muže a ženy z našeho města. Proto i ta dnešní cesta byla trošku delší,“ řekla Soňa Krátká z Krajského technického muzea.

Za každým kamenem přitom stál dlouhý badatelský proces. „Je potřeba zmínit, že těch letošních devět kamenů zmizelých byly dost za začátku smutné příběhy, protože to byla jména, ke kterým já jsem na začátku hledání znala pouze ono zmiňované jméno a datum narození. A potom bylo potřeba hledat v matrikách, ve sčítacích operátech, v různých hlášeních četnických stanic, abych zjistila alespoň základní informace k osudu toho člověka. A ze začátku pouhé jméno Bohumil Weiner, někdy uváděno třeba ve variantě Gottlieb, tak jsem záhy zjistila, že je to jeden ze sourozenců Hermíny Vohryzkové, za svobodna Weinerové, že dokonce do transportu šel ze stejného domu, takže bydlel v domě se svojí sestrou, asi spolu i nějakou dobu pobývali v Terezíně. Drobná nevýhoda byla, že potomci nezmiňovali nikdy ani jednoho z mnoha sourozenců Hermíny Vohryzkové, takže já jsem neznala na začátku jméno a nedokázala jsem hned propojit. A tak zkrátka nezbylo nic jiného, než těžce hledat a dodat rodině, potomkům chybějící dílek do skládačky,“ řekla Soňa Krátká.

Kameny tak nepřipomínají pouze jména, ale pomáhají znovu skládat příběhy lidí, kteří by jinak mohli z městské paměti postupně zmizet.

„Takzvané stolpersteiny je důležité pokládat kvůli tomu, že velmi často jde o osudy lidí, jejichž příběhy jsou již téměř zapomenuté a které vlastně neznáme, protože ti lidé velmi často neměli žádné potomky, kteří by si je mohli připomínat,“ řekl rabín David Maxa.

Letošních devět kamenů tak uzavřelo připomínání obětí nacistické perzekuce ve Vysokém Mýtě.

Jejich jména ale zůstávají v ulicích města jako připomínka lidí, kteří zde kdysi žili. „Já bych chtěl moc poděkovat jednak paní Soně Krátké a zároveň celému městu Vysokému Mýtu i všem, kteří dnes na pokládání stolpersteinů přišli, protože Elie Wiesel kdysi řekl, že protikladem lásky není nenávist, ale lhostejnost. Já si moc vážím toho, že lidé ve Vysokém Mýtě, včetně studentů, ukazují, že lhostejní nejsou a že nezapomínají. Moc vám za to děkuji,“ dodal rabín David Maxa.

Videoreportáž Ve Vysokém Mýtě přibyly poslední kameny zmizelých